A zase ten Vaněk…

Možná to byl záměr organizátorů OST-RA-VARu a možná také ne, na včerejší večerní Havlovo Odcházení tématicky plynule navázalo v poslední den festivalu scénické čtení jednoaktovky Jiřího Dienstbiera s názvem Příjem v Divadle „12“. Se včerejší inscenací má společné i to, že se jedná o novinku repertoáru NDM, jelikož premiéra proběhla teprve 16. listopadu v rámci Noci divadel.

Příjem představuje jednou z her „vaňkovského“ cyklu, která přímo navazuje na Havlovu Audienci, tudíž jsou opět hlavními postavami Vaněk (Petr Panzerberger) a Sládek (Jiří Sedláček), ovšem tentokrát se tato dvojice setkává v lochu, Vaněk jako vězeň a Sládek jako zaměstnanec. V režii Pavla Gejguše a dramaturgii Adama Golda jde o hořké, ale i úsměvné pojednání na téma lidské svobody, které byť je nazváno scénickým čtením, provedením se blíží spíše běžnému činohernímu představení, neboť herci nejsou zcela závislí na sledování textu.

Velice zřetelným aspektem této inscenace je statičnost odrážející se skrze scénu podle Michala Spratka stylizována do kanceláře, kde se nachází tři stoly, za jedním z nichž usedá Sládek s Vaňkem při jeho příjmu do cely. Dále se zde povaluje různé haraburdí (koše na prádlo, knihy atd.), s nímž se nikterak nepracuje. Nad tímto „officírským“ bincem je posměšně pověšen transparent s červeným nadpisem: „MAXIM GRKIJ – ČLOVĚK TO ZNÍ RDĚ“. Ovšem statické není jen jeviště, ale i herecké výkony představitelů dvou hlavních postav, a to Petra Panzerbergera a Jiřího Sedláčka, kteří se po jevišti příliš nepohybují a většinu času prosedí na židli. Bravurně se Gejgušovi povedlo Panzerbergera a Sedláčka postavit proti sobě do kontrastu, jelikož každý z nich disponuje s jinými výrazovými prostředky. Zatímco Sedláček jedná impulsivně, někdy využívá divokých gest a rychle mluví, jeho kolega dělá přesný opak. Panzerberger hovoří klidně, udržuje sošný kamenný výraz a vnímání dané situace lze vyčíst z pohybu jeho očí, což působí vtipně a zároveň vystihuje dané charaktery.

S potěšením musím konstatovat, že ač v rámci off-programu festivalu proběhla dvě scénická čtení, toto a SADO (láska v Evropě) v Komorní scéně Aréně, obě lze označit jako svébytná a originální disponující s odlišnými inscenačními složkami a jiným způsobem herectví. Ovšem společné mají to, že i skrze zkratku dokázala přesvědčivě nést hlavní sdělení textu poutavě.

Petra Kupcová